Historie obce Vysoká je ve srovnání s okolními obcemi poměrně krátká.

Někdy ve dvanáctém století došlo ke kolonizaci lesa nedaleko Biskupic a v důsledku toho postupně začaly vznikat obce Kladky, Březinky a Nectava. Na území dnešní obce Vysoká stál pouze nevelký dvorec vybudovaný ze dřeva, kolem něho se kupily ovčírny a salaše podobné stodolám. Kolem dokola se popásala od jara do zimy stáda ovcí. Půda zpravidla nebyla zemědělsky obdělávána, sloužila převážně za pastviny.

Od roku 1606 dvůr náležel pánům z Pěnčína. Jaroslav Drahanovský z Pěnčína byl před třicetiletou válkou majitelem statku Biskupice, k němuž v roce 1629 připojil také statek Hartinkov. Po bitvě na Bílé Hoře došlo ke konfiskaci majetku nekatolické šlechty a panu Drahanovskému byla zabavena polovina majetku, přestože i s manželkou ze strachu z budoucnosti přestoupili ke katolické církvi. Dvůr Vysoká v té době patřil pánům z Ptení.

Za třicetileté války byl dvůr Vysoká vypálen švédskými vojsky a znovu již nevystavěn. Tehdejší zaměstnanci /pacholci/ začali stavět domky „pod skalami“, kde byl zdroj pitné vody. Úrodu z polí však museli odevzdávat nové vrchnosti (bezprostředně po válce od r. 1648 se jednalo o vrchnost arcibiskupství olomouckého). Později byla tato vrchnost vystřídána správou statku Jaroměřice, kde tehdy vládl rod Šubířů z Chobyně. Šubíř z Chobyně později za vlády Marie Terezie odprodal ze dvora Vysoká určité pozemky jednotlivým starousedlíkům. Jednalo se o pozemky „za Skalami“ a „Pod Německým“ (název pochází z války s Pruskem, kdy v těch místech měla pruská vojska stany a tábor). Později byly prodány pozemky „U Komperka“ a „U Bivoly“. 

Založení obce

Obec Vysoká byla založena v roce 1729 rozparcelováním výše zmiňovaného panského dvora v době, kdy majitelem biskupického panství, k němuž dvůr opět náležel, byl Vilém Vojtěch Libštejnský, hrabě z Kolovrat, tehdejší prelát a probošt u dómu v Olomouci. Dvůr byl rozparcelován mezi 15 kolonistů (osadníků). Jmenovaný statkář byl tou dobou majitelem statku i ve Vranové Lhotě, v Březinkách a v Nectavě. Každý z osadníků obdržel 8 měřic pole a zahrádku. Osídlencům bylo poskytnuto dříví na stavbu chalup i na výrobu šindelů, dále dostávali listí v lese na stlaní a lesní trávu, vše za určitý poplatek nebo službu. Statkář pak měl další příjmy ve formě nájemného nebo splátek – byla-li usedlost prodána.

Kolem roku 1758 bylo zřízeno zemským sněmem ve Vysoké rychtářství na čísle popisném 2.

V roce 1775 za života další majitelky biskupického panství Marie Anny z Blümegenu byl druhé generaci osadníků rozdělen poslední zbytek dvora nazývaný ovčírna (budova, která obsahovala příbytek pro ovčáka, ovčinec, stodolu a kolnu se sýpkou na panské obilí) a dalších 264 měřic půdy.

Dále jim vrchnost propůjčila pro jarní setbu 1776 potřebné obilí s podmínkou, že je ve třech ročních lhůtách vrátí a k rozdělení odevzdala louky: Březinskou, Stračenku, Hartinkovskou Stračenku a na "Žlutinách", úhrnem na 18 vozů sena. Každému osadníku vrchnost ze sirotčí pokladny zapůjčila 40 rýnských na zakoupení koně, půl vozu a potřebné náčiní k orání a obdělávání polí, každý však byl povinen toto nářadí svému nástupci odevzdati. Stavivo ze zrušeného dvora bylo zadarmo vydáno osadníkům včetně potřebného stavebního dříví na vystavění nových budov, případně jen jejich rozšíření tesaři robotními. Vrchnost slíbila zřídit i panskou kovárnu, která by zůstala v jejich majetku. Potom byla robota upravena robotním patentem takto: „Každý byl povinen 3 dny v týdnu jedním koněm vrchnosti robotovati a v čas potřeby i pěší robotou na požádání pomáhati.“

Chalupníci byli tak povýšeni na malosedláky.

Po druhé parcelaci obdržela obec Vysoká vlastní razítko a stala se samostatnou.

Na obecním kovovém razítku měla obec vyryt obecní znak - v kruhovém poli, které bylo rozděleno na dvě poloviny, byl v horní polovině zobrazen kůň běžící doprava a polovině spodní byl pluh s kolečkem.

Při svém založení byla Vysoká svěřena do duchovní správy v Jevíčku. Patřila sice k panství Biskupice, ale tam tou dobou již od roku 1618 nebyla fara obsazena duchovním správcem. V roce 1785 byla obec Vysoká přifařena do Kladek. Na tamním hřbitově také spočívají ostatky vysockých obyvatel. Do Kladek obec Vysoká patřila od samého počátku rovněž školou.

Vysoká neměla již od svého vzniku předpoklady pro větší rozvoj. Ležela stranou od frekventované cesty na poměrně malém území a ani půda svou podprůměrnou kvalitou nelákala k nastěhování. V její blízkosti nevznikla žádná výrobní střediska ani podniky, které by vesničanům nabízely možnost dalšího výdělku. 

Písemné záznamy o další historii

O další historii obce existují pouze ojedinělé písemné záznamy, v nichž se např. uvádí, že v roce 1758 prošlo obcí Vysokou 500 pruských vojáků - granátníků, kteří tam 3 dny tábořili a pak mířili k Olomouci, který poté obléhali – to bylo za sedmileté války prusko-rakouské . Téhož roku prošli vesnicí císařstí dělostřelci, kteří zabloudili.

V r. 1805 přitáhli na Vysokou Francouzi po bitvě u Slavkova. Žádali na starostovi obce výpalné v částce 150 zlatých. Není známo, zda pochodili, nicméně obec zůstala zachována, takže zřejmě nějaké peníze dostali.

Měnová reforma, která přišla v roce 1811 a znamenala snížení hodnoty peněz na pětinu, postihla také Vysokou. Traduje se, že se jedlo jen 1x denně. Také v roce 1813 byla v obci velká bída, když bylo v obci zabaveno obilí pro nemocné a raněné Rusy v okolních dědinách, zejména v Jevíčku, Biskupicích a Chornicích.

V roce 1832, kdy v okolí řádila cholera, bylo zakázáno kamkoliv z obce vyjíždět nebo vycházet. Lidé se dvakrát týdně scházeli u kříže a modlili se za odvrácení této nemoci.

V roce 1848, kdy bylo vyhlášeno zrušení roboty, panovala v obci velká radost. Dva dny byla muzika a v obci v tom roce bylo 5 svateb.

V roce 1895 se hovoří o opravě polní cesty k obecní pazderně. Pazderna byl dřevěný domek, kde se zpracovával len a konopí. Odpad nazývaný pazdeří bylo nebezpečnou hořlavinou, proto se pazderny stavěly opodál budov někde v poli. Za propůjčování pazderny obec vybírala od obyvatel poplatek. Na Vysoké stála pazderna za jižním koncem dědiny, kde se dodnes říká „U pazderny“.

Od roku 1848 do roku 1878 byla obec Vysoká z důvodů administrativních a hospodářských spojena v jednu obec s Březinkami a Nectavou. Toto spojení se ukázalo jako nepříliš podařené, protože často docházelo k neshodám. Podle zemského zákona čís.27 ze dne 5.7.1877 došlo k ustanovení samostatné obce Vysoká, což znamenalo její odloučení ze společné obce Březinky-Nectava-Vysoká.

V roce 1878 bylo započato s vysazováním ovocného stromoví v obci.

Od r. 1881 byl po několik let vysazován les na místě zvaném „V dole“.

V roce 1882 byla vykopána na návsi studna. Další studna v zahradě při hospodě byla vyhloubena v roce 1885. 

Lidové zvyky

O hodech se na Vysoké provádělo při hudbě stínání berana, po kterém následovala taneční zábava. Při ní se podávalo skopové maso. V květnu se stavěl máj, pod nímž se mládež bavívala. Na ostatky (masopust) se chodilo dům od domu a vybírala se „voračka“.

V zimních večerech se lidé scházívali v domech, kde se předl len na přízi a bavili se různým vypravováním. Tyto kratochvíle vymizely před první světovou válkou, kdy mechanizace v továrnách vytlačila z venkovských chalup všechnu domáckou práci.

První světová válka

Za první světové války byli zemědělci Vysoké dodávat obilí, seno, slámu, řepu, brambory, dobytek a další produkty. Ke konci války nastala velká drahota a nedostatek potravin. Pět zdejších mužů na bojištích padlo čtyři se vrátili zranění jako invalidé.

Rozvoj obce po vzniku samostatného státu

Po roce 1918 došlo i na Vysoké k řadě změn. 

V roce 1920 se konaly volby. Nejsilnější stranou zde byla strana agrární, po ní následovala strana lidová. Tyto strany si dobře rozuměly a nebyly mezi nimi vážnější konflikty, takže ve Vysoké vládl politický mír. 

V roce 1921 proběhlo sčítání lidu – ve Vysoké bylo napočítáno 110 obyvatel.

V roce 1937 byla v obci provedena elektrifikace. Práci prováděl závod Středomoravské elektrárny. Potřebnou finanční úhradu si obec opatřila půjčkou. Zavedení elektrického světla znamenalo pro občany velkou vymoženost. 

Druhá světová válka

V roce 1938, kdy byla podepsána Mnichovská dohoda, začaly německé oddíly obsazovat pohraniční oblasti. Obyvatelé Vysoké v ty dny s hrůzou sledovali, jak se německé vojenské jednotky postupně přibližují od Chornic a Biskupic až do Nectavy a Březinek. Hranice Říše šly po okraji lesa nad Nectavským údolím přes pozemky, které patřily občanům Vysoké. Hranice byly vyznačeny kůly, které byly označeny čísly a natřeny červenou barvou. Na pozemky za hranicí byl možný vstup jen na písemné propustky, vydávané okresním úřadem.

Tento stav trval po celou dobu okupace. Na silnici z Hartinkova do Březinek byla zřízena pohraniční stráž. Překročení hranic bez povolení bylo pokutováno.

Vysoká se tak ocitla na hranicích Sudet, byla odtržena od svého okresu Moravská Třebová a byla přičleněna k správnímu okresu Litovel. Občané Vysoké nemohli docházet ani na železniční zastávku v Nectavě, ale museli až do vzdálené stanice Dzbel.

Pokud tedy bylo zapotřebí vyřídit něco na úřadě, zabralo to celý den. 

Za okupace obec Vysoká neutrpěla zvláštních věcných škod a nebylo zde ani obětí na lidských životech, přestože na konci války i na Vysokou docházeli partyzáni pro potraviny a další potřebné věci. Partyzáni se začali objevovat v zimě 1944/45 v lesích mezi Březinkami, Vysokou, Hartinkovem, Vranovou Lhotou a Starou Rovní. Partyzánská skupina nesla název „oddíl Jermak“.

Po tři dny od 7.do 9. května 1945 byla Vysoká obsazena procházejícím německým vojskem. Asi za 4 hodiny po odchodu posledních vojáků přijelo do obce po silnici od Kladek nákladní auto se sovětskými vojáky, kteří patřili k ukrajinské armádě. V následujících 6 dnech projížděla sovětská armáda ve směru od Kladek k Chornicím. Některé sovětské jednotky v obci také nocovaly.

Během válečného období došlo k několika významným rozhodnutím.

V roce 1941 obec koupila dům č. p. 20 od Františka Vykydala pro obecní kancelář za 31 000 korun.

„Skály“ nad obcí byly osázeny listnatými a modřínovými sazenicemi a na Pastviskách byly zalesněny asi 2 měřice smrkem. Všechny sazenice dodala zdarma Česká zemědělská rada v Brně a na vysazovací práce přispěla částkou 1300 korun.

V roce 1943 započal Zemský úřad v Brně jednat o zřízení veřejného vodovodu. Za tím účelem byly měřeny prameny v okolí obce, které by mohly přijít v úvahu. Nejvydatnější se zdál pramen ve studni v Potůčkách pod Trpínem. 

Poválečné období

Po skončení války v r. 1945 se vzdalo funkcí dosavadní zastupitelstvo a ustavil se Místní národní výbor. Obec byla přičleněna k původnímu okresu Moravská Třebová, k soudnímu okresu Jevíčko a do obvodu měšťanské školy v Kladkách. Poštovní úřad v Kladkách po určitou dobu nefungoval a bylo nutno jezdit na poštu do Bohuslavic.

V souvislosti s odsunem německého obyvatelstva se z Vysoké odstěhovaly 4 české rodiny (celkem 20 osob), které se vydaly osídlovat konfiskované německé majetky v okolních pohraničních obcích.

Po válce byli ve Vysoké 3 živnosti – hostinec, obchod s dřívím, stolařství a příležitostný obuvník.

Ve volbách v roce 1946 získala ve Vysoké 36 hlasů strana lidová, 22 hlasů komunisté a po 1 hlasu sociální demokraté a národní socialisté.

V roce 1947 bylo veliké sucho a v obci vyschly všechny studny i prameny. Pro vodu se muselo jezdit do lesa „do Potůčků“ a na Komperk.

Vysoká byla napojena na telefonní linku a byla zde zřízena telefonní ústředna. Zprvu byla umístěna v kanceláři MNV, poté byla přestěhována do hostince pana Vykydala.

Změny po roce 1948 proběhly v obci Vysoká celkem klidně, protože zde nebyly velké sociální rozdíly a všichni byli živi z vlastní práce. Pokud nějaké rozdíly byly, pocházely z rozdílné pracovitosti a šetrnosti.

V roce 1948 došlo k tragické smrti předsedy MNV Jana Václavka, který utrpěl smrtelný úraz pádem pod traktor v Nectavě. Pohřben byl za velké účasti lidu v Kladkách.

V roce 1948 byl zřízen obecní rozhlas. Byly postaveny sloupy s vedením a ampliony a národní výbor zakoupil rozhlasovou aparaturu u firmy A. Hertl za 500,- Kč.

Protože v obci Hartinkov hrozilo uzavření tamní školy z důvodu malého počtu žáků, povolil okresní národní výbor, aby děti z Vysoké docházely do školy do Hartinkova.

Historie kaple

V roce 1867 došlo k uskutečnění přání mít v obci kapličku se zvonicí. Plán zhotovil a stavbu prováděl zednický polír Fabián Vykydal z Březinek. Stavba stála 232 zlatých rakouské měny. Ukončena byla 30. listopadu a vysvěcena byla 23. května 1868 na svátek Nejsvětější Trojice. V tento pohyblivý svátek se každoročně koná ve Vysoké pouť.

V roce 1900 byla střecha pokryta břidlicí.

Za první světové války kaple přišla o svůj zvon, který zabrala armáda na výrobu děl.

V roce 1928 byl do kaple pořízen nový zvon. Na zvon byly vylity dva nápisy: „Válka vzala, štědrost dala“ a „Svatí patronové čeští, orodujte za nás“. Objednán byl u firmy Oktav Winter v Broumově a stál 1500 Kč. Potřebná částka byla získána sbírkou, do níž kromě obyvatel Vysoké přispěli také Vysokovští rodáci. Zvon váží 52 kg. Posvěcen byl 23. září kladeckým farářem P. Emanuelem Kovářem.

V červenci 1929 byl opraven kříž na věží kaple. Oprava stála 300 Kč. V říjnu 1932 byla do kaple položena nová dlažba.

Kamenné kříže v obci

Kromě kapličky má Vysoká na svém území u cest 5 kamenných křížů.

Kříž vedle kapličky nese nápis „Obec Wisoká založila tento kříž ke cti a chvále Boží w roku 1855.“

Další kříž stojí při silnici vedoucí z obce ke křižovatce silnic Hartinkov – Březinky. Kříž je obrácen zády k silnici. Před čelem kříže totiž vedla dříve původní spojovací cesta, která byla nahrazena silnicí. Z nápisu se dovídáme, že „Tento kříž věnovali manželé Josef a Rozalie Václavkovi z Vysoké č. 12 L. P. 1907.“

Třetí kříž je pískovcový a stojí při silnici ke Kladkám. Je na něm nápis: „Nákladem manželů Josefa a Josefy Ševčík z Vysoké čís. 9 – 1899.“

Náklad činil 190 zlatých. Pozemek pro tento kříž věnoval Jan Bombera.

Čtvrtý kříž stojí nad obcí na vyvýšeném místě při polní cestěk Hartinkovu. Nápis na něm zní „Tento kříž věnovali ke cti a chvále Boží manželé Josef a Františka Mlčochovi z Vysoké čís. 4 – L. P. 1914.“

Pátý kříž stojí u polní cesty vedoucí do Hartinkova. 

Historie hasičského sboru ve Vysoké

V historii obce Vysoká bylo zaznamenáno několik závažných požárů, které zachvátily dřevěná vesnická stavení a připravily během krátké doby obyvatele o veškerý majetek a obživu.

V roce 1853 zničil požár řadu domů. Oheň vznikl v domě č. p. 17 před císařskými hody.

13. dubna roku 1893 došlo k dalšímu velkému požáru, během něhož vyhořela znovu velká část obce. Požár vznikl v domě č. p. 5, kde se vzňaly třísky po výrobě dřevěných šindelů. Vyhořelo 14 stavení. Ještě toho roku 29. července vyhořely stodoly u č. p. 12 a 14.

V roce 1909 uhořela 78 letá Františka Bubeníkova v předsíni (černé kuchyni), když se naklonila k otevřenému ohni, vzňal se na ní šat. Sousedé nalezli již jen ohořelou mrtvolu.

29. října 1922 shořely stodoly u č. p. 11 a 13.

Aby se předcházelo podobným škodám a tragédiím byl v roce 1904 ve Vysoké založen hasičský sbor, obec pro něj zakoupila stříkačku za 800 korun u firmy Smejkal v Čechách na Hané. Stříkačka byla na ruční pohon a musela se ručně také přenášet. Později pro ni místní kolář p. Mašín vyrobil podvozek.

V roce 1909 na nově vystavěnou hasičskou zbrojnici obec darovala 230 korun a veškeré stavební dřevo za 500 korun.

V roce 1942 byla zakoupena pro místní hasičský sbor motorová stříkačka za 19 279,- korun od Hasičského výrobního družstva v Čechách pod Kosířem.

Po druhé světové válce se sbor rozrostl na 20 členů, kteří si také vychovávali další dorost.

V roce 1971 založil Jan Navrátil z Trpína Klub mladých požárníků.

Členové spolku se účastnili cvičení a také řady soutěží.

Byla rovněž pořízena nová stříkačka a vozidlo Tatra 805. Hasiči se také zapojovali do pořádání zábav, ale i sběru starého železa.

V roce 1974 u příležitosti oslavy 70 let činnosti byla otevřena nová hasičská zbrojnice.

Hasiči se aktivně účastnili hašení požáru, který v obci vypukl v roce 1989 v čísle popisném 2. Na pomoc přijeli i hasiči z okolních obcí.

V roce 2004 se oslavovalo sto let činnosti Sboru dobrovolných hasičů v obci Vysoká.

Stavba silnice

V letech kolem roku 1895 se jednalo o vybudování silnice z Nectavy do Kladek a o rekonstrukci silnice Nectava – Hartinkov. Z vleklého jednání vyplynulo jen postavení prvního úseku silnice od Nectavy údolím k lesu, dále ke Kladkám vedla stará neupravená cesta. V roce 1924 se otázka budování této cesty znovu dostala na pořad jednání v roce 1929 se dohodly okresy Litovel s Moravskou Třebovou, že přikročí k vybudování silnice a že každý okres bude stavět na svém území. Stavba 1. úseku silnice se prováděla v letech 1931 až 1932, v příštích dvou letech byla celá silnice dokončena.

V roce 1937 se provádělo vyměřování silnice vedoucí obcí za účelem jejího přebudování.

V roce 1947 bylo rozhodnuto o stavbě silnice Kladky – Ošíkov – Trpín - Vysoká až k rozcestí silnice vedoucí z Březinek do Hartinkova. Celý náklad měl být 4 miliony korun. Stavba byla zadána firmě Ing. Černý z Brna. Se stavbou bylo započato koncem října1947 u Trpína.

Zemský národní výbor v Brně povolil v roce 1948 obci úvěr 60 000,- Kč na úpravu návsi, kterou si vynutila stavba silnice přes obec, která v tomto roce pokročila z Ošíkova až na konec Vysoké.

V květnu 1951 byla provizorně uválcována silnice přes obec a na podzim byl na ni z kamenolomu na Šubířově navezen štěrk. V září byla uválcována silnice od Kladek až k rozcestí na Hartinkov – válcování prováděla 4 parními válci strojní jednotka z Tišnova.

Stavba vodovodu

V listopadu 1953 bylo v prostoru „U pazderny“ započato s kopáním sběrné studny pro plánovaný vodovod. V prosinci byla v těch místech zlikvidována stará pazderna, dřevěné stěny byly rozprodány místním občanům. Kopání studny bylo prováděno v akci „5 M“, což znamenalo, že dvě třetiny práce museli občané vykonat bezplatně a jedna třetina jim byla zaplacena. Kopání studny probíhalo pomalu, proto MNV vyhlásilo pracovní povinnost pro všechny práce schopné občany. Protože bylo zjištěno, že studna bude muset být hlubší, než se původně plánovalo, bylo v roce 1955 rozhodnuto, že další hloubení bude zadáno závodu Stavod v Lutíně. Vyhloubení každého metru stálo 1 500,- Kčs. Jmenovaný podnik provedl vrtání do hloubky 25 metrů, což si vyžádalo celkové náklady 26 000,- Kčs. Pro zamýšlenou stavbu vodovodu bylo dodáno potrubí o celkové délce 350 metrů. Pak bylo započato s výkopem pro položení potrubí od studny přes pozemky „U hranic“ až na „Skály“ k budoucímu vodojemu. Příkop byl rozdělen na stejné díly a každý občan obdržel jeden díl k vykopání. Do konce roku byl příkop vyhlouben. V lednu 1956 bylo položeno a zahrnuto potrubí od čerpací stanice k vodojemu. Odborné práce provedla vodohospodářská správa z Moravské Třebové za odměnu 2 300,- Kčs. S výkopem vodojemu bylo započato v červnu téhož roku. K usnadnění práce byl zapůjčen z továrny Hedva z Moravské Třebové pásový transportér. Ruční výkop byl proveden jen zčásti, protože zde bylo skalnaté podloží. Muselo být požádáno o povolení použít trhavin. K odstřelu došlo v prosinci 1956. Se stavbou čerpací stanice bylo započato v červnu, ale práce byla zastavena pro nedostatek cementu. Pokračovat bylo možno až v listopadu a prosinci, kdy byl cement přidělen. Další práci na vodojemu v zimě znemožnily mrazy. V roce 1957 nastalo kopání příkopu přes vesnici. Každý dům měl vyměřený úsek a práce bylo tolik, že do práce byli zapojeni všichni práceschopní občané. Potrubí se pokládalo v červenci těsně přede žněmi. Přípojky do domů si kopali občané postupně ve druhém a třetím čtvrtletí. Od května do poloviny října bylo prováděno betonování vodojemu – voda do betonu byla dovážena ve voznicích koňmi. Práce u vodojemu a čerpací stanice byly dokončeny v listopadu. Končilo se bílením, nátěrem, zavážením a úpravami terénu. Zednické a betonářské práce z velké části odvedl Bohuslav Motl z Vysoké. Dnem 1. prosince 1957 byl dokončený vodovod slavnostně předán veřejnosti do užívání.

Brzy se však zjistilo, že pohodlné napouštění vody vede k její větší spotřebě v domácnostech a že sběrná studna se svými prameny nestačí. Byl hledán další zdroj vody a byla vykopána menší studna, do níž se z potůčků shromažďovalo dostatečné množství vody. Ještě v prosinci téhož roku byly z Ostravy dopraveny trubky o průměru 40 mm. Byl vykopán příkop do hloubky 1,5m, aby se ze spodní studny mohla v případě potřeby přečerpávat voda do studny hlavní.

Hospoda ve Vysoké

První šenk na Vysoké se otevřel v roce 1782 se na čís. 1. Později byla hospoda v domě č. p. 2, kde býval žid Mojžíš Bock z Biskupic. V roce 1896 obdržel koncesi Eduard Lexa, kterého v roce  1901 ho nahradil František Trčka a v roce 1902 pak Valentin Vykydal. V roce 1955 byla otevřena hostinská místnost při prodejně Jednoty v čp. 19. Největší slávy se dočkala hospoda ve Vysoké v 70. letech 20. století, kdy byla spojena s obchodem, který vedl pan Josef Vykydal.

 

 (podle obecní kroniky zpracovala Hana Humplová)